Nikdy jsem si nepsala deníček a u pravidelného zapisování do diáře či deníku vydržela vždy jen pár týdnů a celkově bez valného úspěchu. Přesto si teď jeden deník vytvářím, pravidelně ho otvírám a opakovaně se k němu vracím…
Je to můj pedagogický deník, ve kterém shromažďuji osvědčené metody i materiály s podklady, které hodlám ve své výuce vyzkoušet. Získala jsem tak databázi metod, po kterých mohu kdykoli při přípravě výuky sáhnout, i prostor pro záznam reflexe.
Základ deníku jsem si přivezla z prvního setkání Metodického kurzu JOBu. Na dvoudenním setkání na Kuksu každý účastník získal šanon a s pomocí grafického organizéru si sám ujasnil, co, jakým způsobem a proč do deníku vkládat a jak s ním dál pracovat.
Nejprve jsme společně hledali cestu, jak deník využít, diskutovali a inspirovali se navzájem. Nakonec si každý vybral způsob tvorby deníku na míru svým potřebám. A to byl nejspíš klíč k úspěchu. Nikdo neříkal, co do deníku musíme psát, jak ho uspořádat, ani jak s ním pracovat. Přišli jsme na to sami.
Jak vypadají stránky mého deníku? Pojďte nahlédnout do záznamu o vyzkoušené metodě, která mi pomohla vytvořit základ pedagogického deníku.
Metoda je řazena mezi grafické organizéry a může sloužit k evokaci tématu, může být prostředkem hlubšího přemýšlení o dané problematice, nebo ji využijeme pro závěrečnou reflexi.
Metoda krok po kroku
Na velký papír nakreslíme tři soustředné kružnice, můžeme je odlišit i barevně. Jednotlivé kružnice označíme tázacími zájmeny.
Následuje klíčová část celé aktivity, otázky si položit a odpovědi na ně zaznamenat do příslušných kruhů.
Ptáte se, jak můj deník vypadá, co do něj píši a co ukládám? Zalistujte se mnou.
Do deníku zapisuji poznámky ručně, doplňuji tištěné materiály, kopie stránek z knih, své postřehy a náměty do výuky.
Do desek si vkládám jen to opravdu potřebné a pro mě hodnotné, aby nebyl přehlcený. Zapisuji si přehled metod, které se chystám vyzkoušet nebo jsem si již vyzkoušela. Jejich seznam píši na barevné papíry pro rozlišení jednotlivých kategorií (rozděluji je podle třífázového modelu učení – evokace, uvědomění si významu, reflexe), vkládám lepíky s poznámkami a průběžně dopisuje své postřehy a zkušenosti.
Snažím se, aby byl deník přehledný, barevný a stále mě lákal k otvírání.
Desky deníku jsem si navíc vyšperkovala omalovánkou, kterou mi po návratu z kurzu věnovala dcerka. Obrázek sovičky a deník plný „moudra“, no není to náhoda? Myslím, že ne. Vše do sebe krásně zapadá, stačí se jen otevřít novým výzvám. Třeba zúčastnit se Metodického kurzu a začít si vést přehledně reflexe k vlastnímu učení.
Baví mě deníkem listovat, procházet si dávno zapomenuté poznámky, inspirovat se při přípravě hodin.
A co vy? Máte už také svůj pedagogický deník?
Co si do něj zaznamenáváte vy?
Podobu svého pedagogického deníku s námi můžete sdílet dole v komentářích.
Pojďme se vzájemně inspirovat.
Autorka článku: Nina Suchomelová