Očekávání – past nebo příležitost? |

1944x0 Komentářů

Jedním z našich východisek jako lektorů a mentorů JOBu je:

Po zadání měsíčního domácího projektu za mnou přišla jedna žákyně a řekla mi: „Paní učitelko, to je nějaký těžký.” Reagovala jsem otázkou: „A k čemu by ti bylo pracovat na tom měsíc, kdyby to bylo lehký?”

Past pro naše emoce

Nejednou jsem se v životě přesvědčila, že očekávání (a zejména ta vysoká) mohou být pastí pro naše emoce. Například očekáváte, že děti si po sobě automaticky něco uklidí, že prodavačka na vás bude při reklamaci slušná či že platí věci, na kterých se dohodnete. Reakcí na naše nenaplněná očekávání pak je spíše hněv, který nám může bránit vidět věci, tak jak jsou, a situaci řešit.

Takové situace nás v životě učí raději nic neočekávat pod heslem:

SPOKOJENOST = REALITA – OČEKÁVÁNÍ:)

Jak je to s námi jako učiteli a očekáváními od našich žáků, studentů?
Co od nich očekáváme?
Jak s nimi naše očekávání sdílíme?
Co si naši žáci myslí, že od nich očekávají jejich učitelé?
Co si myslí, že od nich očekává svět?

Pojďme se na jeden takový příklad podívat do sedmé třídy… První školní den, nová třída, nový učitel, první hodina občanské výchovy… Jaká jsou vzájemná očekávání?

(Ukázka z filmu Pošli to dál, USA, 2000)

Dělat těžké věci…

Téma očekávání společnosti od teenagerů prozkoumávají dvojčata Alex a Brett Harrisovi ve své knize Dělat těžké věci aneb Vzpoura teenagerů proti nízkým očekáváním. Když zadali do Googlu slova teenageři a očekávání, narazili na článek, kde autor popisuje, co se očekává od teenagera do čtrnácti let:

že si denně ustele postel,
že dokáže vyřídit telefonický vzkaz,
že si každý týden uklidí pokoj (s pomocí mámy nebo táty).

Pozor! Od patnácti výše se očekávání rapidně zvyšují! Je potřeba uklidit pokoj bez pomoci mámy či táty a přibyla zde péče o domácí zvíře a k tomu každý den jedna domácí práce např. vynesení koše!

Chuck Norris v předmluvě ke knize píše:

„Dnes žijeme ve společnosti a kultuře, která propaguje pohodlí, ne výzvy. Všechno se točí kolem toho, jak utéct před utrpením, vyhnout se bolesti a vykroutit se z povinností. V minulosti se od mladých lidí očekávalo, že se stanou významným přínosem pro společnost. Dnes se toho od teenagerů moc neočekává – stačí, když se udrží na škole a splní pár povinností doma. Smutným důsledkem takového nízkého očekávání je skutečnost, že tito mladí neprojdou lekcemi, které mění lidské životy.”

Je to kniha od křesťanských teenagerů pro teenagery, ale možná zde i jako učitelé či rodiče najdeme náměty k zamyšlení.

Jedna z kapitol knihy se jmenuje Jak dělat těžké věci, které nepřinášejí okamžité výsledky. Riskovat a vložit vyšší očekávání do našich žáků a studentů může být také těžké a nemusí se to hned projevit. Přesto – kolikrát jsme v životě dokázali něco právě proto, že někdo v nás v danou chvíli věřil možná víc než my sami. Možná tací sedí i v lavicích přímo před námi.

…po uplynutí měsíce studentka s úsměvem odevzdala úspěšně dokončený projekt a sdělila mi: “Paní učitelko, tak z toho mám docela radost, že to šlo.” Reagovala jsem opět otázkou: “Tak do čeho se pustíme teď?”

Také nad tímto tématem společně diskutujeme v našem JOBím Metodickém kurzu.