Podpora, která mění atmosféru ve sborovně |

Kolegiální podpora zásadně ovlivňuje to, jak se učitelé ve škole cítí a jak spolu fungují. Když mají možnost pravidelně sdílet zkušenosti, mluvit o výzvách i úspěších a navzájem si naslouchat, roste mezi nimi důvěra a ochota spolupracovat.

Posiluje se profesní jistota. Učitelé se nebojí říct „nevím“, ptát se, přemýšlet nahlas – a učí se tak i jeden od druhého.

V tomto bezpečném prostředí se začínají dít drobné, ale hluboké změny: přibývá otevřenosti, přirozené zpětné vazby i návštěv v hodinách. Učitelé si zvou kolegy, chtějí vidět jejich práci, diskutují o ní a společně hledají, co a jak dělat lépe. Výuka se tak stává vědomější, promyšlenější a postupně se zvyšuje její kvalita – ne díky vnějším kontrolám, ale díky vnitřní motivaci a důvěře.

Dopad, který přesahuje učitelský stůl

Kolegiální podpora rozvíjí také schopnost reflexe – učitelé si kladou otázky, proč učí určitým způsobem, co u žáků funguje a jaké změny by mohli zkusit. Tím se proměňuje nejen jejich profesní identita, ale i samotné učení ve třídách. Žáci cítí, že učitelé táhnou za jeden provaz. I díky tomu se ve škole lépe učí.

Během posledních dvou let JOB realizoval 5 kurzů kolegiální podpory. Propojili jsme vždy několik škol v regionu a během pěti kurzovních dnů spolu s účastníky zažívali vzájemné profesní učení při návštěvách v hodinách, reflexi i zkoušení nových postupů a dovedností.

Soustředili jsme se na způsoby vytváření podmínek pro navázání vztahu důvěry a bezpečí při vzájemných návštěvách ve vyučování, společné plánování vyučovací hodiny i vedení reflexe hodiny. Hledali jsme možnosti, jak rozvíjet a zefektivnit kolegiální podporu u sebe ve škole.

Takto vypadala struktura kurzovních dní na školách:

Jak kurz kolegiální podpory viděli účastníci?

V čem u sebe vnímám posun?

„Nebojím se, že mi někdo přijde do hodiny, tzn. trochu jsem se zbavila strachu z ‚hospitací‘. Posun vnímám v pozorování při hodině – nikdy nejde stihnout vypozorovat vše, ale pokud si člověk utvoří systém na pozorování, jde to lépe.“

„Myslím, že se mi daří nastavovat bezpečné prostředí a vzájemně si dáváme více prostoru dívat se jeden druhému pod pokličku. Zásadní posun je v hospitační činnosti – je mnohem více bezpečná, svobodná, účinnější. Myslím, že mnohem lépe a účinněji dokážu vést rozhovory (reflexi). “

„Hlubší a efektivnější přemýšlení o vlastním učení. Posun vnímám ve schopnosti vést kolegy i sebe k efektivnějšímu rozboru hodin, naslouchat, definovat zakázku, držet se jí a vytěžit maximum pro vlastní učení.“

Jak pokračují po kurzu kolegiální podpory jeho absolventi ve svých školách?

„Víc se o vzdělávání společně bavíme a přemýšlíme. Realizujeme naplánované hodiny. Více chodíme do hodin a reflektujeme. Připravujeme od příštího školního roku začlenění KP do kultury školy – nabídka kolegům a kolegyním.

S kolegy budeme komunikovat zkušenosti z Kurzu KP a nabídneme jim možnosti kolegiální podpory v rámci sboru. Určitě zůstaneme v kontaktu s dalšími školami z projektu, abychom mohli konzultovat a sdílet zkušenosti.“

„Plánujeme kolegiální podporu. Už to je rozdíl oproti současné intuitivní formě rozvoje tohoto tématu. Bavíme se o tom a společně přemýšlíme, jak ji uchopit. Jak? To bych předjímal…“

„Plánujeme učící se skupiny na principu kolegiální podpory (myšleno návštěva hodiny a následná reflexe), roční mentoring od JOBu. Během září individuální rozhovory vedení školy s kolegy, kam chtějí zaměřit svou pozornost a kam se chtějí posunout, ke konci roku vyhodnocení.“

Chcete i touto cestou podpořit profesní spolupráci a spokojenost učitelů ve vaší škole?