A co mám dělat, když už to mám?

Začneme výletem do přírody

A co budeme dělat na výletě, když začne pršet? Nebo až na ten kopec vylezeme? Co budeme dělat, až někdo dostane hlad? Nebo co když si po cestě někdo vymkne kotník?

Kde se vzala, tu se vzala kolemjdoucí, vytáhla z batohu tejpu a žraločí tlamu mi bez delšího vysvětlování zalepila. Ta byla připravená na všechno! Jistě měla v batohu pořádnou svačinu, náplasti, obinadlo, pláštěnku, dost možná i cepín a vrtulník.

„Co mám dělat, když…“ ve škole

Ve škole se na situaci „a co mám dělat, když…“ vyplatí připravit podobně jako na žraloka na pohorce. Třeba právě: „Paní učitelko, co když už to mám?“ může totiž jinak dost zaskočit, přestože lze docela dobře předpovědět, že dotaz bude vznesen – stejně jako na výletě lze předpokládat, že někdo dojde první a někdo poslední… Mít tedy v rukávu různé scénáře a vědět, co se získaným časem navíc, se hodí.

Dokonce se můžeme pustit do odvážnějšího kroku a zařídit, aby tato otázka nemusela v hodině zaznít – což znamená, že každý žák dopředu ví, co má dělat, když je hotový, a už se pak neptá. Stejně tak předem ví, co má dělat, když si neví rady s úkolem, když potřebuje na záchod, když se chce na něco zeptat, když ho někdo u stolu ruší nebo když on ruší u stolu sám sebe.

Pojďme se tedy zaměřit na to, co dělat, když je žák hotový dřív než ostatní.

Jak na to jdu já

Ve třídě mám připravené prostředí. Na koberec nachystám gradované úlohy toho, co zrovna řešíme v hodině, a seřadím je zleva doprava podle obtížnosti. Děti si pak volí svou další úroveň práce samy. Většinou fungují na sebekontrole, takže si pak hotové práce rovnou ukládají do svých portfolií. Když si koberec s dětmi občas vyfotím, mám přehled, kdo chodí pro jakou úroveň.

Někdy připravím další možnosti ztvárnění, znázornění, shrnutí tématu, které probíráme a děti si volí formu, o kterou mají zájem. Případně si volí i to, zda na tom budou pracovat samy nebo v nějakém uskupení.

Kapsář to jistí

Vždycky mám pro třídu vybavený kapsář, kde jsou pracovní listy, hry a úkoly různé obtížnosti z různých předmětů, mazací písanky, mazací prostředí Hejného matematiky apod., témata, která aktuálně řešíme.

Žák si tak třeba může jít trénovat něco, co mu dělá potíže a nemá na to jindy čas. Nebo si chce jen odpočinout u spojovačky. Některé děti si užívají flow tím, že si z kapsáře berou úlohy, které už dobře znají, a vědí, že je zvládnou.

K dispozici je také čtení. Děti si půjčí sluchátka proti hluku a zalezou si na koberci mezi polštáře a čtou si. Když se mi to hodí, mám připravené lístečky s úkoly k textu. Teď ve druhé třídě třeba děti samostatně pracují na čtení Otíkovy čítanky – ke každé kapitole vyplňují Otíkovy pracovní listy. Široká možnost výběru a vlastní volba dělá z dalšího úkolu „navíc“ atraktivní práci, na kterou se děti těší.