V současné době se k situaci ve školství vyjadřuje kdekdo. Jak by ne. Týká se nás všech. Učitelé s vedením škol přemýšlí, jak pokračovat ve ,,výuce“. Rodiče hledají cesty, jak své děti naučit vše, ,,co potřebují a mají umět“.
Při zadání hesla online výuka do Google vyhledávače mi bylo nabídnuto 20 400 000 odkazů. Přibývá další otázka, jak se v této problematice zorientovat tak, aby to bylo užitečné především pro ty, na které cílíme – pro žáky a studenty.
Nezapomínáme při hledání těch nejlepších technologických vychytávek na to zásadní?
V tomto ohledu mě zaujal článek Jany Nováčkové s názvem„Děti jsou schopné řídit si své vzdělávání samy“.
Z mého pohledu cílí na podstatu vzdělávání. Tím je role dítěte na té báječné cestě poznáním a poznáváním, která nikdy nekončí a provází nás po celý život.
Jak to zařídit, abychom si učení cenili jako věrného přítele, bez kterého si neumíme představit své putování? Jak současná situace může ovlivnit další diskuze o vzdělávání v našich končinách? Která témata se nám otevřou? Kde je příležitost ke změně?
Jak souvisí současná situace s láskou a touhou po poznání a rolí dítěte, posuďte sami.
A proč nás zaujal právě tento článek a chceme se o něj s vámi podělit?
Téma přenášení zodpovědnosti na děti je totiž pro nás v JOBu klíčové. Současně podpořené formulací hodnotných cílů.
Autorka článku: Petra Keprtová