Jak se lépe ptát… a lépe plánovat

NA ZAČÁTKU

Příprava  semináře je tak trochu peklo. Myšlenky a nápady, formulování cílů, vše víří v divokém kolotání a odpovědi na nejrůznější otázky mohou být vlastně veliká nejistota:

…co kdyby?  
…a bude to fungovat?
…není to moc těžké, nudné, málo náročné či málo interaktivní, organizačně příliš složité, …?
…opravdu to míří tam, kam chceme?

ROZHODOVÁNÍ

Které aktivity skutečně míří na formulované cíle učení?
Co použít? Jak? Kdy?
Někdy je tak těžké některé nápady opustit! 

AKCE

Pak přijde den D. Účastníci dorazí, voní káva, naladíme se na sebe, užíváme si sdílení příběhů, zážitků… plynou jednotlivé aktivity. 

Pozoruji. Z toho, co vidím a slyším, usuzuji, zda připravený plán funguje, nebo ne. 

Ale jak je to doopravdy? Nejsou to jen mé domněnky?

Vzpomínám na dobu, kdy jsem své domněnky brala jako fakt. Takhle to prostě je, protože tak to přece vidím! Vzpomínám si na své AHA z doby svého mentorského výcviku, kdy jsem si uvědomila, že mé domněnky nemusí vždy odrážet realitu, že když chci mít větší jistotu, potřebuji se ptát. 

Potřebuji se naučit ptát.

Potřebuji se naučit vytvářet příležitosti, kdy se od účastníků (nebo žáků v hodině) dozvím, jak to mají nebo vidí oni.
Máte to také tak?

V rozvíjení právě těchto dovedností vás mohou stejně jako mě podpořit mentorské kurzy.  

Učila jsem se v kurzech ptát se jinak a mnohem víc jsem se začala dozvídat. Učila jsem se lépe naslouchat. 

Učení začalo být mnohem účinnější a já byla klidnější. V průběhu a především na konci hodin/lekcí/seminářů jsem získávala informace, které nebyly jen mé domněnky, ale fakta. Snažila jsem se  ptát na místa, kde jsem při plánování měla nejistoty, abych zjistila, jak  aktivity  naplnily cíle.

Potřebuji fakta, o která mohu opřít své další plánování.

NA KONCI

Na posledním mentorském kurzu jsem se ptala také a takto mi na mé pátrací otázky účastníci odpověděli:

Chtěla bych moc ocenit strukturu kurzu, nikdy mě to nezavalilo, chodila jsem si sem odpočinout, načerpat síly, děkuji za péči a postarání se o mě.
(Takže dobrý, struktura fungovala.)

Vytvořila se pro mě profesně i lidsky pevná půda pod nohama, dostala jsem nástroje, které jsem už dlouho potřebovala, začala jsem se soustředit na své silné stránky.
(Jooo, přesně na tohle jsme při plánování mířili!)

Nevěděla jsem, do čeho jdu – po prvním dnu jsem neměla pocit, že s něčím odcházím, ale teď na konci vím, že mám balík věcí, se kterými mohu nakládat – např. popisný jazyk mě hodně zklidnil v komunikaci v náročných situacích – funguje to rychle.
(Podařilo se! Popisný jazyk je malé kouzlo.)

Kurz výrazně předčil mé očekávání – přišla jsem se učit metodu, ale naprosto mě získala atmosféra, trénink v malých skupinách.
(Tak. A přesně kvůli tomu lektor znovu a znovu podstupuje ty nejistoty při plánování. 🙂 )

Inspirovaly vás předchozí řádky? Láká vás něco z toho zažít?
Pojďte s námi do mentorských kurzů. 

Další běh základního i pokročilého kurzu už je naplánován.
Více informací o obsahu a termínech zde.

Autorka článku:
Pavlína Seidlerová, lektorka mentorských kurzů JOB