Proč je důležité naučit se jména žáků

Školní rok je v plném proudu a paní učitelka fyziky vyvolá žákyni osmé třídy (kontext lze libovolně měnit): „Tak Maruško, čti prosím dál.“ „Paní učitelko, já nejsem Maruška, já jsem Hela.“ odpoví trpělivě Helena s úlevou, že tento týden už fyziku mít nebudou. Některé děti se tiše ušklíbnou (a možná se škodolibě těší, jak při nejbližší příležitosti osloví Marušku Helčo), pár začne situaci komentovat, jsou i tací, kteří se nenechají situací, která se v hodinách opakuje, rozhodit. Ale všechny děti jsou svým způsobem vytrženi z plynulosti hodiny.

Tato situace z reálného školního života má potenciál nejen narušit plynulý tok hodiny, tedy má dopad krátkodobý, ale je riziková i z dlouhodobého hlediska. Níže se společně podíváme na několik výhod týkajících se bezpečné znalosti jmen dětí a jejich používání.

Jméno jako součást identity

Z psychologického hlediska jméno tvoří velmi důležitou součást lidské identity. Křestní jméno je jedním z nejzásadnějších slov pro každého člověka a v mezilidské rovině je jedním z důležitých signálů, ze kterých si čteme o našem vzájemném vztahu. Také ve školním prostředí jsou respektující vztahy důležitou podmínkou bezpečného klima třídy.

Naše jméno jde s námi celý život a je velmi zajímavé, jak rozdílně ho lidé slyší vyslovit směrem k sobě. V rodině, ve škole, mezi přáteli – jak a jak často oslovujete své děti, partnery, kolegy, žáky? Jaké ve vás vzbuzuje oslovování / neoslovování / komolení jména pocity?

Mé jméno je poměrně časté a má mnoho podob – v rodině jsem slýchala od Katušky ke Kačeně, nejčastěji Katka. Ve škole nás bylo s tímto jménem několik, někteří učitelé se rozhodli nás pojmenovat dle vlastního klíče Katka, Kateřina, Kačka, … Jako Kateřina jsem se cítila (a stále cítím) určitě jinak než jako Káťa, ale nemohla jsem si zvolit. Někteří učitelé nám říkali dokonce příjmením, což se pak promítlo i do vztahů mezi spolužáky. Zřejmě protože jsem nebyla ve škole zvyklá mít možnost volby, jsem nuceně „tolerantní“ i ve svém pracovním životě a slyším takzvaně na vše – dokonce i na jména jako Martina. 😀 Otázkou je, zda chceme takováto a jiná podobná dědictví ze svých školních let posílat dále…

Učitel, který se rychle naučí jména svých žáků a také je často používá, a to ve formě, která je žákům příjemná, buduje s nimi respektující vztah. Jako významný vedlejší efekt je zvýšení pravděpodobnosti, že si i žáci jména navzájem zapamatují a budou je mezi sebou používat. Touto strategií tedy posilujeme nejen vztah učitel-žák, ale i žák-žák.

Z příběhu uvedeného nahoře vyplývá také riziko přerušení toku hodiny. V třídním managementu usiluje učitel o co největší prostor pro hodnotné učení a tyto a podobné situace (zejména pokud se opakují a nejsou ošetřeny) mohou mít dopad v dlouhodobém horizontu na výsledky žáků. Je tedy efektivní preventivně situacím předcházet a nastavit si strategie pro naučení se (a zapamatování si) jmen žáků v co nejkratší době na začátku školního roku.

Jak to ale udělat, když učíme žáky třeba z několika tříd? Někdy stačí i 20 nových jmen… A navíc, často se to s novým školním rokem a příchodem nových žáků mění.

Jak se učit jména

Nabízíme několik osvědčených tipů. Žák může připojit při svém představování krátkou informaci. Ideální je předem namodelovat očekávané představení vlastním příkladem. Zároveň je efektivní se opravdu na aktivitu soustředit a využít příležitost naplno. Někdy se učitel koncentruje spíše na to, co řekne následně, a nevěnuje představování dostatečnou pozornost.

Následovat může vlastní trénink učitele. Po zmíněném představení zareagujte na žáka rovnou použitím jeho jména: „Těší mě, Petře, že tě poznávám.“

Dále si můžete říkat jméno v duchu s přehnanou intonací, akcentem, protažením hlásek atp.: „PeeeeetrrrrrTRRRppeettrr PETR!“

Používejte a vymýšlejte mnemotechnické pomůcky a asociace se jmény žáků. Můžete si Lucku spojit se jménem vaší nejlepší kamarádky, Ondru se jménem syna. Jméno lze také asociovat s celebritou. Může pomoci, když si vybavíte známý obličej a promítnete si ho vedle obličeje vašeho žáka. Dobrým tipem je zapisovat si jména do tabulky a udělat si k nim piktogramy.

Používejte žákovo jméno co nejčastěji. Hledejte příležitosti pro vyslovení jména. Určitě tím urychlíte jejich zapamatování. Zároveň pomáhá, když si jména napíšete a připíšete nějakou zajímavou informaci o žákovi.

Hry se jmény

A jak na to hravě ve třídě? Existuje řada her pro zapamatování jmen. Vybírejte ty, ve kterých se cítíte jistí, vám samotným jsou příjemné a užijte si společně zábavu.

Může to být například řazení žáků podle abecedy. Žáci se samostatně seřadí (může to být i formou soutěže pro dvě skupiny) a po seřazení své jméno vysloví nahlas a poté ho můžete zopakovat. Další možností je házení míčku v kruhu. Žák má míček, vysloví jméno a hodí míček žákovi, jehož jméno vyslovil. Další úrovní může být, že házející žák připojí zajímavou informaci.

Další aktivitou pro zapamatování může být tleskání v kruhu. Tleská se v rytmu vždy dvakrát do stehen a dvakrát jen rukama. Žák při tlesknutí o stehna dvakrát vysloví své jméno, při tlesknutí rukama řekne dvakrát jméno jednoho ze spolužáků – tím mu předá slovo. Ze hry vypadává každý, který si na jméno spolužáka nemůže vzpomenout nebo použije špatné jméno. Poslední dva hrající jsou vítězové.

Celkově tedy znalost jmen žáků a jejich používání může pomoci zkvalitnit vztahy, zlepšit komunikaci, podpořit učení a vytvořit bezpečné prostředí ve třídě. A navíc je to téma jako stvořené pro začátek školního roku.