Protože jsi učitel/ka… |

1964x0 Komentářů

V době, kdy jsem se po dvouměsíční koronaizolaci plánoval vrátit zpět do své třídy, na mě na Facebooku vyskočil jeden kreslený vtip. Je na něm vyobrazen muž stojící u dveří pokoje. Hlas za dveřmi volá: „Ne, nechci jít zpět do školy“. „Já vím, broučku, já vím. Ale ty musíš!“ odpovídá muž. „Proč?“, na to hlas. „Protože jsi učitelka.“

Zdroj: https://cz.pinterest.com/pin/375206212685419932/

Do školy jsem se tentokrát těšil jak malý kluk. Přesto jsem se ale pokoušel zalovit v paměti a zavzpomínat na situace, kdy se mi ráno po cestě do školy naposledy svíral žaludek. Co všechno vlastně může způsobovat, že se my učitelé do školy občas nebo i dlouhodobě netěšíme? Z čeho míváme obavy a co v nás probouzí nejistotu, napětí či úzkost?

V naší profesi toho není málo – od každodenních starostí nad tím, jak účinně uchopit nové téma, zahájit, vést a zreflektovat hodinu, přes to, jak podpořit bezpečné a přijímající klima ve třídě, řešit specifické potřeby žáků a konflikty mezi nimi, reagovat na připomínky rodičů, zvládat vztahy s kolegy, vedením školy atd. Zkuste si sami vzpomenout na nějakou situaci, kdy jste vy sami měli ráno z něčeho podobného žaludek na vodě.

Hlavně v prvních letech mé učitelské kariéry jsem tyhle pocity prožíval dost často a hledal jsem cesty, jak napětí uvolnit. A právě mentoring se, alespoň pro mě, ukázal být jednou z cest, jak své občasné ranní žaludeční stahy uvolnit. Mít totiž možnost nechat se navštívit zkušenějšími kolegy, klást si spolu s nimi otázky, společně o nich přemýšlet a hledat odpovědi, sdílet zkušenosti – to vše uvolňovalo (pře)tlak, zklidňovalo a vedlo k větší sebejistotě a k růstu. A i z druhé strany mě coby mentora pořád baví se touhle inspirativní cestou stále vydávat a těšit se do školy.

Zjistit více o kurzech mentorských dovednostní >>.