Učící se skupina jako jedna z forem kolegiální podpory

Ale opravdová změna ve výuce? Ta vzniká až tehdy, když se učíme dlouhodobě, cíleně, spolu a od sebe navzájem.

Jednou z užitečných cest, jak využít potenciál pedagogických lídrů, je posílit vzájemné učení prostřednictvím kolegiální podpory.
Model dlouhodobého vzdělávání jsme vyzkoušeli v pilotní verzi například v roli obsahového partnera v rámci podpory pedagogů v projektu Eduzměna.

Měla jsem příležitost jako mentorka a průvodkyně škol být součástí podpory a proměny několika škol, kde vybraní pedagogové – budoucí i současní pedagogičtí lídři – absolvovali tříletou sérii intenzivních kurzů doplněných o mentorskou podporu a samostudium. Jejich cílené vzdělávání dosahovalo přibližně 100 hodin ročně. Součástí výcviku byly nejen kurzy pro efektivního učitele, ale také mentorský kurz z nabídky kurzů pro podporu kapacit pedagogických lídrů.

Společně s vedením škol jsme hledali, jak nové znalosti a dovednosti (takto podpořených pedagogických lídrů) co nejúčinněji přenášet mezi kolegy, a tím posilovat dopad na kvalitu vzdělávání žáků.
Jako mentorka a průvodkyně jsem mohla cestu místních pedagogických lídrů pozorovat zblízka. Dnes jsou to právě oni, kdo podporují své kolegy ve školách.

Proč právě učící se skupiny mohou být cesta a dlouhodobý model podpory kvality výuky na našich školách?

Vidím, jak se školy postupně mění v učící se organizace. Největší posun v tomto případě přineslo sdílení a reflexe mezi kolegy – například nad tím, co jsme se naučili na školení, přečetli v knize nebo aktuálně vyzkoušeli ve třídě. Přispělo tomu především pozvednutí těchto diskusí ve 3. roce podpory na úroveň učících se skupin pedagogů (mezi školami i v rámci jednotlivých škol). Učitelé v nich společně a velmi prakticky zkoumali, co funguje, sdíleli zkušenosti, reflektovali výuku a podporovali se navzájem. Pojďme se podívat na zkušenosti právě se zaváděním učících se skupin z několika škol.

Učící se skupiny – 3x jinak

Ve třech školách, se kterými spolupracuji jako průvodkyně, vznikaly učící se skupiny v jiném kontextu a každá z nich šla svou vlastní cestou.

Škola „A“ – dvě účastnice dlouhodobého vzdělávání – potenciální pedagogické lídryně
Tandemové role koordinátorek učící se skupiny pedagogů se ujaly dvě paní učitelky, které prošly výše zmíněným výcvikem. Výhodou bylo, že pocházely ze stejné školy a mohly se vzájemně podporovat. Já jsem se jejich setkání neúčastnila, byla jsem jim pouze externí oporou a konzultantkou. (Podporovala jsem je například při přípravě jednotlivých setkání učících se skupin, společně jsme reflektovaly jejich průběh a hledaly odpovědi na otázky, které vyplynuly z realizace jednotlivých setkání pedagogů v rámci učících se skupin, které probíhaly cca 1x měsíčně.)

Již během prvního roku se stabilizovala skupina asi 13 učitelů, kteří se pravidelně scházeli a společně řešili různá témata a reflektovali dopad na své žáky. Jedním z témat bylo např. i uplatňování principů třídního managementu (další dvě jejich kolegyně totiž absolvovaly 40hodinový kurz třídního managementu).

Škola „B“ – jedna absolventka výcviku budoucích lídrů
Ve druhé škole prošla výcvikem pouze jedna paní učitelka. I zde se podařilo zavést pravidelná setkávání pedagogů. S kolegyní – druhou průvodkyní – jsme zároveň navázaly na předchozí osmihodinový seminář třídního managementu, který jsme ve škole lektorovaly. Setkání probíhala jednou měsíčně a pravidelně se jich účastnilo přibližně dvanáct učitelů. Postupně jsme tým vedly k větší samostatnosti. Naše role se proměňovaly, nejprve jsme setkání připravovaly s kolegyní sami, jak se paní učitelka postupně osmělovala a rostla její zkušenost, začaly jsme setkání učících se skupin připravovat a vést všechny společně. Dnes ho vede proškolená paní učitelka, a přestože škola již nevyužívá externí podporu, učitelé v této formě kolegiální podpory pokračují. Došlo k nastartování změny, kdy učitelé společně přemýšlejí o strategiích, které mají větší dopad na učení a chování žáků.

Škola „C“, která začala od nuly
Třetí škola se do projektu zapojila později a žádný z jejích pedagogů dlouhodobým výcvikem budoucích lídrů neprošel. Po dohodě s vedením školy jsme i zde nastavili systém pravidelných setkání pedagogů. Zpočátku šlo spíše o kombinaci workshopů s prvky učící se skupiny. Naše role průvodkyň byla nejprve spíše lektorská, později se přirozeně proměnila v roli facilitátorek. Skupina si postupně volí svá vlastní témata; při setkáních společně reflektujeme, sdílíme zkušenosti, plánujeme a jako lektorky přinášíme i nové podněty. V tomto případě je role externí podpory zatím nezastupitelná.

Jak můžete začít i vy?

Láká vás tato cesta a přemýšlíte, jak ji zahájit ve vaší škole? I když zatím nemáte tým pedagogických lídrů, můžete začít.

Z vlastní zkušenosti – i z pozice bývalé ředitelky – vím, jak cenná je v takové chvíli podpora externího průvodce, mentora nebo konzultanta. Pomůže vám ušetřit čas, energii i procházení slepými uličkami.

Tým JOB nabízí různé formy podpory škol – od dílčích kurzů, mentoringu až po dlouhodobé provázení škol.

A pokud chcete začít hned, můžete využít náš praktický „tahák“ s tipy, jak strukturovat a vést setkání učících se skupin.

S dalšími formami kolegiální podpory se můžete seznámit v článku Podpora, která mění atmosféru ve sborovně nebo na kurzu Kolegiální podpory.