Nová třída, nový začátek

Přebírání třídy je vždycky věc ošemetná. Existují na to mnohé návody v odborné literatuře, dostupné jsou rady zkušených kolegů, řada lektorů má také jistě nějaký ten recept po ruce.

Studujete, ptáte se, máte šest stránek poznámek a pocit, že víc už jste udělat nemohli.

Pak nastane hodina H. Stojíte před nimi, umíváte se, co to dá, zhluboka dýcháte a víte, že druhou možnost už nedostanete. Pokud snad ano, nebude taková. Bude jiná a celé to bude tak nějak komplikovanější.

Učila jsem většinu kariéry na 2. stupni základní školy, v posledních patnácti letech jsem si přebírání třídy užila víc než dost. Mateřské dovolené, organizační komplikace, cokoli si umíte představit, všechno hrálo nějakou roli v tom, že na mě vyšlo „pokračování“ občas od sedmé třídy, častěji od třídy osmé. A protože jsem češtinářka, tak samozřejmě s přijímačkami na konci. Bylo pro mě tedy extrémně důležité dobře začít, abych nemusela hasit, co na začátku neošetřím.

Jak jsem šla na nový společný začátek já

Pokud vás zajímá, co se mi osvědčilo, tady to je.

Připravila jsem si pro žáky lepicí lístečky tří barev v dostatečném množství (vždy nejméně 5 na žáka) a tři dělené flipové papíry s otázkami.

  1. flip: Na co se v souvislosti s předmětem těším?
  2. flip: Z čeho mám obavy? Jaké nejistoty jsou pro mě se změnou (učitele/učitelky) spojené?
  3. flip: Co bych potřeboval/a vědět? Jaké otázky mi víří v hlavě?

Flipy jsem umístila na tabuli přesně v tomto pořadí. Každý flip měl svou barvu lepíků, balíčky lepíků byly žákům k dispozici na několika místech v učebně. Platilo pravidlo 1 sdělení (1 věc) = 1 lepík.

Když přemýšlení a lepení skončilo, rozdělila jsem třídu do tří skupin. Každá dostala jeden flip a úkol přečíst lepíky, přiřadit podobné myšlenky k sobě a vytvořit z nich skupiny.

Další krok byl na mně

V postupném pořadí flipů jsem reagovala na vše, co žáky zajímalo. Vytvořené skupiny mi usnadnily orientaci v lístečcích, ale samozřejmě jsem nespoléhala jen na úsudek „třídících skupin“ a pohlídala jsem si, aby nic pro mě podstatného neproklouzlo. Odpovědi vtipálků či „provokatérů“, kteří situaci využili k tomu, aby si mě testovali, jsem komentovala bez ironie. Například kdo se nejvíc těšil na prázdniny, se dozvěděl, že já mám prázdniny taky ráda, toho, kdo se netěšil na nic, jsem ujistila, že s tím se rozhodně pokusím něco pozitivního udělat. Tuto část práce jsem zakončila nabídkou možnosti přidat jakoukoli otázku/myšlenku, která někoho dodatečně napadla.

Žáci už prostor dostali, zbývala jsem já. Vyndala jsem svůj dělený flip s otázkami Na co se těším? Co od vás očekávám? Co nabízím?

U každé otázky byla jedna nebo dvě stručné odpovědi. Flip jsem rozbalovala postupně a napsané odpovědi jsem lehce rozvinula.

A co s výstupy dále?

Svůj učitelský flip jsem nosila první dva týdny do třídy a pracovala s ním v reflexi, flipy žáků sloužily jako podklad pro společnou reflexi po dvou týdnech, někdy za měsíc a vždy ve čtvrtletí. Lepíky, které ztratily relevanci, jsem odlupovala a schovávala, na konci školního roku jsme se k nim vrátili.

Více o strategiích pro Kouzelný první týden  se dozvíte na Kurzech třídního managementu.

Autorka článku: Dagmar Burdová,
lektorka Kurzu třídního managementu

Tagy:
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *